Dědibaby

Dědibaby -původně ves Jedibaby se poprvé připomíná v roce 1295 v souvislosti se zemany Přibkem, Jakubem a Martinem. Podle všeho byly rozděleny na dvě části - duchovní a vladyčí (zemanskou) a na obou je zmiňována tvrz. Kromě obou částí vsi se v 16. století uvádí též poplužní dvůr.

Duchovní část pak přešla po roce 1420, kdy ji král Zikmund zapsal společně s dalším zbožím Lévovi z Dědibab a Vilémovi z Klučova, do světských rukou. V druhé polovině 15. století se dostala do držení Nového města Pražského. Později se zde vystřídalo několik majitelů, až do roku 1454, kdy byla tato část i se statkem prodána k Bukoli. Na vladyčí části seděl roku 1358 Mareš, držitel zboží v Libkovicích a dvora s vinicí v Jeviněvsi. Jeho příbuznými byli bratři Jan a Zdeněk. Jan byl v letech 1387-1413 Vyšehradským kanovníkem. Kromě těchto vladyků (měli na štítu čtyři kotouče) se v této době ještě zmiňují Ctibor (v roce 1402 žil v Praze a roku 1407 v Bukoli).   Toto rozdělení vsi na dvě části vydrželo až do začátku třicetileté války. Někdy mezi léty 1623-26 pak odkoupil Vilém mladší z Lobkovic oba samostatné díly vsi a připojil je k Běškovicím. Odtud později připadly pod Veltrusy.

Jméno Dědibaby je svým vznikem vzácná složenina, v jejímž rozboru si oba členy můžeme spojit spojkou a: Dědibaby = dědi a baby, srov. hluchoněmý = hluchý a němý. První člen jména Dědi- se posléze změnil v Jedi.   Ves Dědibaby tvořily dva původní zemědělské dvorce s úspornou zástavbou méně majetných vrstev obyvatel na křížení dvou cest. Novodobá výstavba je soustředěna na západním okraji. V osadě se zachovaly zbytky původní zemanské tvrze – obvodové zdivo její podzemní části. Zajímavý je také špejchar ze 14. století dochovaný rovněž pouze v obvodovém zdivu.  

V současnosti zde žije 76 obyvatel.