Menu
Obec Vojkovice
Obec Vojkovice
s částmi Bukol, Dědibaby, Křivousy

Vojkovice

Obec Vojkovice se nachází ve starobylé sídlení oblasti českého Polabí souvisle osídlované již od neolitu. Celá rozsáhlá oblast na dolním toku Vltavy a v oblasti soutoku s Labem patří k nejdříve a nejhustěji osídlovaným částem Čech. Z okolí pochází množství archeologických nálezů dokládajících prakticky kontinuální osídlení od neolitu až po dobu hradištní.

Z katastru Vojkovic nejsou sice známy význačnější archeologické nálezy, jsou však četné v jeho nejbližším okolí Bukol, Dřínov, Obříství, Zálezlice, Vepřek a Mlčechvosty. Několikrát byla osídlena a opevněna blízká Dřínovská hora (viz. hrad Meziříčí), naposledy snad v období příchodu prvních Slovanů. Sídelní struktura tohoto prostoru se tudíž stabilizovala velmi brzy a pozdější vlivy ji podstatně nezasáhly.   V obci Vojkovice nejsou historické památky, které by se připomínaly ve starších pramenech. Starobylé založení obce je však vysoce pravděpodobné, protože sídelní struktura oblasti je v zásadě stabilizovaná již od doby českého ranného středověku, to jest od 10. až 11. století. Vojkovice historicky patřily k tehdy významnější obci Hostín u Vojkovic s farním kostelem z roku 1290.   Na nevýrazné vyvýšenině nad zanášeným meandrem Vltavy vzniklo zemědělské osídlení, pravděpodobně dvorec a několik dalších stavení, nejpozději ve slovanské střední době hradištní. První zmínka o vsi Vojkovice - villa Voykouici je datována k r. 1088, kdy byla ves darována králem Vratislavem II. právě založené vyšehradské kapitule.   “Wratislaus, rex Boemarum, fundat ecclesiam collegiatam Wyssehradeusem, multis donatis prediis et reditibus… Voykouici tota villa prseter terram sancti Clementis de Opis.“ Dochovaná listina není pravá, jedná se o falsum z XII. století, které legalizuje skutečnou událost, kdy král daroval vyšehradské kapitule řadu obcí v okolí Prahy. Ves patřila k vyšehradské kapitule až do poloviny 14. století, naposledy je v soupisu majetku kapitule v r. 1356.

Jako majitelé jsou v historii zaznamenáni: roku 1337 Hroznata a Ješek z Vojkovic (Jesco de Woykowicz), v letech 1390-95 Januch (Januchonis - Johannes ?) z Vojkovic, v r. 1405 bratři Jeroným, Ctibor a Jindřich z Vojkovic, jejich erb byl obrácený klobouk s kytou. Jeroným byl duchovním a držel spolu s bratry až do r. 1412 podací právo v Bezně. V r. 1407 byl bakalářem, v r. 1412 (13 ?) se stal mistrem svobodných umění. Působil pak na fakultě v Praze do r. 1416. O Ctiborovi je záznam z r. 1416 („Cytibor de Woykowicz přivěsil svou pečeť na smlouvu Margarethe legitime domini Waukowic de Duba et Sophie de Talmberg, týkající se prodeje domu.“)   Bratr Jindřich (Henricum de Woykowicz) je zmiňován v r. 1418 jako pán na Veclavě. Jeroným („Magister Jeronimus“) se r. 1421 poddal Pražanům a tak si udržel majetek. V souvislosti s tím je poprvé a naposledy zmiňována tvrz ve Vojkovicích, zřejmě se jedná o opevněný dvůr.   „Po dobytí Vyšehradu a hradu Pražského zmocnili se Pražané také všech statků a platů, které patřily od starodávna k purkrabstvím obou hradů. … Mlýn ve Vojkovicích u Veltrus s loukou a jiným příslušenstvím, náležejícím do té doby probošství vyšehradskému, zabrán Pražany. …  Ve zvláštní poměr k městu Praze vstupovali dobrovolně okolní zemané a jiní držitelé svobodných statků zemských, vyžadujíce sobě se statky takovými ochrany obce v časích těch nebezpečných, jakož byli nepochybně povinni pomocmi vojenskými. v poměru takovém se připomíná i mistr Jeronym z Vojkovic s tvrzí svou ve Vojkovicích u Veltrus a více jiných.“   Bez zajímavosti není ani v literatuře uváděná hypotéza ztotožňující mistra Jeronýma z Vojkovic s mistrem Jeronýmem Pražským, což je samozřejmě nesmysl.   V pozdějších letech připadly Vojkovice ke Chvatěrubům.   Kostelní ves Chvatěruby je poprvé zmiňována v r. 1222. Stávala v ní tvrz, později zámek. V době, kdy Vojkovice připadly k Cvatěrubům patřily Chvatěruby pánům z Hazemburku - bratrům Janovi a Oldřichovi. Protože ti se protivili králi Jiřímu z Poděbrad, byly jejich statky dobyty a 28. září 1467 zastavil král Jiří z Poděbrad Chvatěruby s přináležejícími vesnicemi Oldřichu Bradáči z Kutné Hory, a zanedlouho rovněž svému věrnému pomocníku Řehořovi z Hausburka. Oldřich Bradáč pak r. 1472 přepsal své právo na Větší město Pražské a to zastavilo v r. 1474 Chvatěruby Jindřichu Šanovcovi. Jakým způsobem pak došlo k vyjasnění majetkových vztahů není známo, v r. 1505 zde již žili Chvatěrubští z Lestkova.

Prvním známým zdejším držitelem z jejich rodu byl Jakub Chvatěrubský z Lestkova. Od r. 1524 se připomíná Zikmund Chvatěrubský z Lestkova, který si nechal v r. 1544 zapsat Chvatěruby s vesnicemi do obnovených zemských desek. (Původní zemské desky v nichž byly uloženy veškeré zápisy o hradech, zámcích, tvrzích a dvorech českých shořely r. 1541. )

Zikmund žil ještě v r. 1555, avšak brzy potom zemřel. Jeho dědici se stali bratři Jan, Václav, Jiřík, Adam, Albrecht a Oldřich Kunešové z Lukovec. Albrecht a Oldřich pak v r. 1561 vyplatili za ½ 3000 kop grošů českých bratry a rozdělili si majetek tak, že Albrecht si ponechal Chvatěruby a Oldřich „dvůr Kozomín, sad nedaleko odtud, 2 rybníky pod a nad Oužicí. Item mlýn nový, vinici novou u Dřínova a háj Dřínovský, louček při řece. Item ves Zlosejn, Oužice, Kozomín, Hostiné, Dolejnek s kčmou, ves Zatvor, Postřižín, Vojkovice s poplužním dvorem etc.“ Po jeho smrti vše připadlo dědictvím jeho bratru Adamu Kunešovi z Lukovce a na Borči.

Albrecht Kuneš Chvatěruby dlouho nepodržel, již v r. 1567 je prodal Janovi z Valdštejna a na Hrádku nejvyššímu sudímu království českého za 4000 kop českých grošů. Ten pak 6. prosince 1571 odkoupil od Adama Kuneše z Lukovec a na Borči „ve vsi Kozomíně dvůr poplužní, ves, ves Oužice, Dolejnek, Vojkovice, Dřínov, Postřižín, Zlosyn, Zátvor což to má, co se tu jemu a bratru jeho nebohému Oldřichovi po někdy Zikmundovi Chvatěrubském dostalo a někdy na díl přišlo, nyní však na Adama připadlo“ za 6625 kop grošů českých. Tento umění milovný pán pak vystavěl na chvatěrubském hradě nové budovy, zemřel v r. 1576.

Mimochodem, dle zápisu k úřadu nejvyššího purkrabí pražského měly Vojkovice v r. 1579 pouze 8 osedlých !   Vdova po Janu z Valdštejna Mndaléna z Vartemberka spravovala Cvatěrubský statek i se statkem Kozomínským ve prospěch svých synů Adama a Karla. V r. 1581, potřebujíce peníze, zastavila na devět let majetek Janu Jetřichovi staršímu ze Žerotína. O této zápujčce se dochoval zápis z 9. ledna 1581, kde se uvádí:   „S povolením soudu zemského půjčil Jan Jetřich starší ze Žerotína na Smiřicích 20 000 kop míšeňských Mandaléně z Vartemberka a na Moravském Krumlově poručnici nad dětmi někdy Janovi starším z valdštejna nejvyšším komorníku království českého proti čemuž Mandalena zastavuje do 9 let zámek Chvatěruby s 2 dvory poplužními, 2 mlýny, pivovarem, chmelnicí, ovčínem, rybníkem, vsí Chvatěruby s kolaturou, ves celou Kozomín, ves celou Oužice, ves celou Zloseyn, ves Doleynek což tu má, Vojkovice, Dřínov, Postřižín, Zátvor. Paní sobě vymiňuje dvě světnice a 2 komory v novém zámku, když by kdy jela na Lovosice a tu přes noc a podle potřeby i déle zůstati mohla a v starém zámku 2 sklepy k schování některých svých věcí a ten sklep nový vinný, v kteréž nyní vína jsou, kdyby si někdy z Lovosic vín přivézti dala.“   Synové Adam a Karel pak v r. 1590 po dosažení plnoletosti prodali Chvatěruby s vesnicemi za 35 000 kop grošů míšeňských bratřím Jindřichovi, Jiříkovi a Ladislavovi Zejdlicům ze Šenfelda, kteří si je od Kryštofa st. z Lobkovic nástupce Žerotínova vyplatili. Poté došlo k rozdělení majetku mezi bratry. Ladislav získal Chvatěruby, Vojkovice, Dolejnek, Postřižín a Zátvor a 16. září 1605 je za 19 000 kop gr. míš. prodal Vilémovi Trmalovi z Toušic. Týž v říjnu 1616 prodal zboží Alžbětě Lobkovské z Lobkovic za 28 000 kop gr. míš. Poté se Ves Vojkovice jako součást zboží dostala r. 1629 k Janovi Vratislavovi z Mitrovic za 16 000 kop gr. míš. a dle kšaftu (závěti) z r. 1637 dcerám Barboře Kapounové a Kateřině a vnukům Janovi a Rudolfovi z Malovic.

Po třicetileté válce byly statky naprosto zpustošeny a zničeny. Obec Vojkovice vznikla jako zemědělská ves a po celou historii i nedávnou minulost také se zemědělství souvisel stavební i společenský rozvoj obce.   Původní obec Vojkovice vznikla jako seskupení hospodářských dvorů a stavení okolo návsi, jejíž prostor je dodnes velmi dobře zachován. Severně od návsi jsou velké zemědělské usedlosti - dvory, na jižní straně návsi naopak drobnější zástavba, pravděpodobně z doby raabizační parcelace v 18. století. Ačkoli zemědělská výroba byla po celou historii obce dominantní, nárůst počtu obyvatel na konci 19. století zahájil postupně dojíždění části obyvatel za prací do okolních rodících se průmyslových center.  V té době ve Vojkovicích vznikl konzervárenský provoz (založil a vlastnil jej Karel Schuster (1874-1935), v r. 1948 byl znárodněn a začleněn do s.p. Fruta), v Úžicích cukrovar. Oba provozy vázané na zemědělství zabezpečily pracovní příležitosti v době jejich poklesu v zemědělské prvovýrobě. Ve 20. století se se začala rozvíjet výstavba mimo původní náves, především v jižní části obce. Odliv obyvatelstva se zvýšil v 70. a 80. letech 20. století.  

V současné době žije v obci 497 obyvatel.

letecký pohled na obecmapa obcehistorická fotografie historická fotografie

Naše obec

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
25 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5

Mapový portál

Mapový portál

Mapový portál

Rajče

Rajče

Rajče

Povodňový plán

Digitální povodňový plán obce

Povodňový plán